Tábor - Statek Hanka
Related Terms :
Ještě ve školním roce jsem se rozhodla jet na tábor, hodně dlouho jsem řešila kam a kdy, nakonec padla volba na tábor na Statku Hanka - hlavně díky výuce práce ze země, kterou mám mnohem radši než ježdění. Takže začátkem prázdnin jsem se vypravila cela nesvá (protože se mnou nejel nikdo známý) dokonce na 2 turnusy do Brna- Rousínova (Čechyně).
Podle webu jsem čekala krásný statek na samotě u lesa, v popisu bylo dokonce spaní na seníku nebo v chatkách, bazén pro nás, dvě jízdárny a kruhovka. Nakonec to ale dopadlo jinak. Přijeli jsme do obyčejného řadového domku, spíš rozbitého než krásně spraveného. Na dvoře byly stany s podsadou, záchody i houpačka a také se tam vlezl malý kruhový bazén. Dále tam byla "chata" a po schodech nahoru "sýpka" – dvě místnosti s postelemi. Pak následovali stáje, které byli taky „tak trochu“ rozbité. A za nimi 2 placy honosně nazývané jízdárna, potom tam byla i mini lonžovala - kruhovka. První dojem: děsivý. I rodiče se rozhodovali, zda tam mám zůstat. Nakonec jsme si řekli, že to zkusím a v horším případě pojedu domů. Na táboře nás bylo celkem 6 a praktikantka Wendy. Jak jsem zjistila i ostatní si představovali něco jiného, ale zas tak moc jsme to neřešili. Čekali jsme, že si vše vynahradíme jízdou na koni a výukou péče o ně, a očekávali jsme milý přístup. Bohužel ihned přišlo zklamání. Viděla jsem, že jízdárny nestojí za nic, ale že to je pořád lepší než doma a tak jsem se spolu s ostatním těšila na první lekci. Ta mne záhy zklamala. Počasí vyčítat nemohu, ale zbytek ano: každý si sedl na krátkou chvíli a trénovala nás Terka (kamarádky-pomocnice) a ne „zkušená“ vedoucí Hanka. Všichni dávali najevo zklamání. A tak jsme si vysloužili práci na několik dalších dní. Úklid stájí i chystání stolu k večeři je normální, uklízení doma Hance a kopání odtokového rigolu v dešti už méně. Práce nás sice s holkama sblížila a staly se z nás kamarádky, zjistila jsem, že další turnus zůstanou Lída a Ane a tak jsem doufala v lepší pokračování. Holky ale nakonec odjely (vzhledem k podmínkám) a já zůstala sama. Na další turnus přijely pouze Zuzka a Verča. Měli jsme se zaměřit na úspěšné složení ZZVJ, když Zuzka už je měla chvíli v kapse. Jezdili jsme o něco více, počasí se už umoudřilo, a procvičovali jsme drezurní úlohy i skoky. Verča musela v polovině tábora odjet kvůli alergii a tak jsem zůstala jen já se Zuzou. Znamenalo to pro nás ještě více individuální přístup, ale také více práce, protože koní neubylo. K práci ze země jsme se celé dva týdny nedostaly. A tak, když už jsem byla téměř sbalená, navrhla mi Hanka ať zůstanu ještě týden s táborem pro pokročilé. Odjela jsem se rozhodnout domů. Po dvou dnech jsem se vrátila, protože mě opravdu lákalo očekávání, že se vše změní k lepšímu. Poznala jsem se s novýma holkama i novou praktikantkou Bárou a poslední týden jsem si užila. Zažily jsme krásné vyjížďky, výlet na parkurové závody, práci s postiženými dětmi, v kině jsme viděli Shreka 3 a to nekrásnější bylo spaní pod širákem u „indiánů“ přímo na pastvinách. Sešit jsem si obohatila o mnoho zápisů a rozšířila si znalosti nejen ze sedla, ale konečně i ze země. Sice to začalo špatně a první dny nebyly pěkné, ten závěr mi to vynahradil a vynahradila mi to i nová přátelství a nové zkušenosti. Vzpomínám na koníky Matýsek, Patrik, Shakor…. a doufám, že žijí krásným koňským životem!
Statek Hanka: http://www.rytiri.eu/
Podle webu jsem čekala krásný statek na samotě u lesa, v popisu bylo dokonce spaní na seníku nebo v chatkách, bazén pro nás, dvě jízdárny a kruhovka. Nakonec to ale dopadlo jinak. Přijeli jsme do obyčejného řadového domku, spíš rozbitého než krásně spraveného. Na dvoře byly stany s podsadou, záchody i houpačka a také se tam vlezl malý kruhový bazén. Dále tam byla "chata" a po schodech nahoru "sýpka" – dvě místnosti s postelemi. Pak následovali stáje, které byli taky „tak trochu“ rozbité. A za nimi 2 placy honosně nazývané jízdárna, potom tam byla i mini lonžovala - kruhovka. První dojem: děsivý. I rodiče se rozhodovali, zda tam mám zůstat. Nakonec jsme si řekli, že to zkusím a v horším případě pojedu domů. Na táboře nás bylo celkem 6 a praktikantka Wendy. Jak jsem zjistila i ostatní si představovali něco jiného, ale zas tak moc jsme to neřešili. Čekali jsme, že si vše vynahradíme jízdou na koni a výukou péče o ně, a očekávali jsme milý přístup. Bohužel ihned přišlo zklamání. Viděla jsem, že jízdárny nestojí za nic, ale že to je pořád lepší než doma a tak jsem se spolu s ostatním těšila na první lekci. Ta mne záhy zklamala. Počasí vyčítat nemohu, ale zbytek ano: každý si sedl na krátkou chvíli a trénovala nás Terka (kamarádky-pomocnice) a ne „zkušená“ vedoucí Hanka. Všichni dávali najevo zklamání. A tak jsme si vysloužili práci na několik dalších dní. Úklid stájí i chystání stolu k večeři je normální, uklízení doma Hance a kopání odtokového rigolu v dešti už méně. Práce nás sice s holkama sblížila a staly se z nás kamarádky, zjistila jsem, že další turnus zůstanou Lída a Ane a tak jsem doufala v lepší pokračování. Holky ale nakonec odjely (vzhledem k podmínkám) a já zůstala sama. Na další turnus přijely pouze Zuzka a Verča. Měli jsme se zaměřit na úspěšné složení ZZVJ, když Zuzka už je měla chvíli v kapse. Jezdili jsme o něco více, počasí se už umoudřilo, a procvičovali jsme drezurní úlohy i skoky. Verča musela v polovině tábora odjet kvůli alergii a tak jsem zůstala jen já se Zuzou. Znamenalo to pro nás ještě více individuální přístup, ale také více práce, protože koní neubylo. K práci ze země jsme se celé dva týdny nedostaly. A tak, když už jsem byla téměř sbalená, navrhla mi Hanka ať zůstanu ještě týden s táborem pro pokročilé. Odjela jsem se rozhodnout domů. Po dvou dnech jsem se vrátila, protože mě opravdu lákalo očekávání, že se vše změní k lepšímu. Poznala jsem se s novýma holkama i novou praktikantkou Bárou a poslední týden jsem si užila. Zažily jsme krásné vyjížďky, výlet na parkurové závody, práci s postiženými dětmi, v kině jsme viděli Shreka 3 a to nekrásnější bylo spaní pod širákem u „indiánů“ přímo na pastvinách. Sešit jsem si obohatila o mnoho zápisů a rozšířila si znalosti nejen ze sedla, ale konečně i ze země. Sice to začalo špatně a první dny nebyly pěkné, ten závěr mi to vynahradil a vynahradila mi to i nová přátelství a nové zkušenosti. Vzpomínám na koníky Matýsek, Patrik, Shakor…. a doufám, že žijí krásným koňským životem!
Statek Hanka: http://www.rytiri.eu/
